31.7.2010 - agility závody Skok za skokem, Prostějov

Na již III. ročník závodů Skok za skokem v Prostějově jsem se moc těšila. Loni na II. ročníku jsem si prohlížela ty pěkné poháry a ceny a doufala, že na letošním ročníku konečně nějakým způsobem uspěju. První šok byl, že v kategorii medium bylo 37 závodníků! Já s mým (často přezdívaným) "pomalým bíglem" jsem se tedy mohla jít zahrabat. Běhalo se totiž na 2 parkurech a tak jsem veškeré naděje ihned pohřbila. Druhým, menším šokem se stal fakt, že místo slíbených 3 závodníků v kategorii MA3 jsou tam 4! A to je tedy vážně rozdíl! :D
Ale začněme od začátku... Ve vlaku (Břeclav - Olomouc) panovalo v našem kupéčku jisté napětí. Naše Bára zapomněla vodítko, Staňa to schytal a my s Denisou raději mlčeli :D Z Olomouce do Prostějova už byla atmosféra uvolněnější. Ovšem co nás úplně porazilo byla tradiční příšerně úmorná cesta přes Prostějov - nebudu lhát, zprvu jsem se těšila. Později na mě doléhala tíha židle, těžkého batohu, avšak tentokrát mi pes vůbec nepřitižoval. Nikdy jsem si totiž ohlávku nevzala, a tak mě tahal ze strany na stranu a pořád dopředu. Všude chtěl všechno ochcat a jak Staňa podotkl - je to jeho životní úděl. Nuže, ohlávku, byť zvláštně přetočenou jsem nerozsukovala a Cleovi na čumák nasadila kousek za vlakáčem. Byla to pohodička, vodítko na jednom prstu a žádné tahání. Nyum... Na místě jsme postavili stan, Cleoš putoval do kotce a já se radovala ze škaredého a chladného počasí, které mému psu jistě pomůže na rychlosti.
Počet závodníků byl opravdu velký, a tak prohlídky probíhali ve stylu: small 1. skupina, odběhá, small 2. skupina, odběhá, medium všichni a konec. Takže jsem čekala až odběhne přes 40 smallíků a pak přišla na řadu má prohlídka. Velmi nervózní (nevím kde se to ve mně bere) jsem nedokázala odběhnout celou dráhu při prohlídce. Když jsem šla na start, nedokázala jsem svému psovi říct ani nahlas "zůstaň". Nikdy ze sebe nedostanu ani hlásek. Nakonec jsme tedy běželi. Skočku před kladinou shodil, zónu na kladině skočil a skočku za kladinou znovu shodil. Tak jsem si řekla, že je docela jedno, jestli budeme mít 3 chyby nebo DIS. Tak jsem opravila kladinu. Z medií bez chyby doběhl jeden jediný pes z 37 závodníků. Dráha byla ale těžká, to se musí nechat.
Na zkoušku jsem se velmi těšila. Šla jsem na řadu 2., tak jsem moc nevnímala, jak běhají soupeři. Takže, 2x mi špatně naběhl do slalomu, čemuž jsem absolutně nevěřila. Chyby ve slalomě nedělá, nikdy. V Hodoníně udělal, ale to proto, že jsem mu moc asistovala. Jako třešnička na dortu - téměř skočená zóna. Za kladinou jsem se zarazila, jestli ji mám opravit, nakonec ale že ne, že si něco konečně odvézt musím! :D Takže jsme nakonec byli 1. se známkou D xD 19.20 tr.b., ostatně, času jsme ztratili opravdu mnoho.

A tady jde vidět náš krásně nenaběhnutý slalom! :D

Jumping už mi byl úplně volný. Nervozita byla ta tam, jelikož už o nic nešlo. Všude jsem nasáčkovala francouzské otočky - "francky" a valila co mi nohy stačily. Slyšela jsem, jak břinkla laťka, ve slalomu jsem se podívala a nespadla. Tak jsem se začala snažit :D A opravdu, náš čas byl moc pěkný :) Čemu jsem ovšem odmítala uvěřit byl fakt, že jsme se umístili na krásném 2. místě, hned za A3Ch :) Udělalo mi to obrovskou radost. Nemohla jsem uvěřit, že můj "pomalý bígl" se dokázal umístit v konkurenci 37 závodníků :)
Nicméně, v součtu jsme se opravdu neumístili. Cestou zpátky jsme opravdu neskutečně spěchali. Brr, snad již nikdy více takový spěch :D

Na závěr bych ještě ráda dodala, že svému pomalému bíglovi už tak často neříkám, jak je pomalý :D
 

 
Za fotečku děkuji Ondrovi Lembardovi - celá fotogalerie